Chtěl bych v áčku dát nějaký gól, přeje si Vladimír Svačina
Junioři Sarezy Ostrava stejně jako v loňském ročníku nezachytili vstup do soutěže v optimální formě a zdálo se, že budou společně s Kometou Brno bojovat o přežití v extralize této věkové kategorie. „Já si myslím, že už se nemusíme dívat za sebe, posílili jsme totiž tým. Teď pomýšlíme spíš, že bychom se mohli dostat do šestky a porvali se o play-off,“ přemítá Vladimír Svačina nad dosavadním zlepšeným výkonem svého celku, zapříčiněným také příchodem několika opor z vítkovické juniorky do každého postu. Ale základní cíl, který vyslovil již předchozí trenér juniorky Josef Halouzka, zůstává i pro hráče s desítkou na zádech: „Prvním cílem je určitě záchrana. Ale myslím si, že už jsou i jiné cíle, díváme se spíš dopředu než dozadu.“ Na konci října se v klubu konala trenérská rošáda všech věkových kategorií a Josefa Halouzku vystřídal dosavadní kouč dorostu Vladimír Stránský, ale zda byl toto impuls k zlepšeným výkonům, nedokáže jistě Svačina odpovědět: „Já nevím, jestli je to trenérem, nebo příchodem nových hráčů. Na to se nedá odpovědět.“
Co se vrátil na ledovou plochu, je jej náhle všude plno, v dosavadních deseti odehraných utkáních nastřádal 24 kanadských bodu za 11 branek a 13 asistencí! Tato ojedinělá bilance jej vysunula do čela bodování týmu a v moravské části extraligy hravě předhání borce s dvojnásobným počtem utkání v nohou. „Je to pěkné, ale ještě není konec sezóny, může se přestat dařit nebo stát cokoliv. Ještě k tomu jsem jeden z nejstarších hráčů ligy, takže ode mě se to i očekává,“ komentuje svůj bodový účet v ostravském dresu. Navíc herní pohoda je cítit z celé elitní formace: Vladimír Svačina – Petr Tejkl – Jakub Dušek. „Spolupráce je parádní. Petr Tejkl přišel až tuto sezónu a moc jsme se neznali a s Kubou Duškem hrajeme spolu už asi od deváté třídy, jsme na sebe zvyklí. A Tejkl zapadl parádně mezi nás,“ pochvaluje své spoluhráče, přičemž zůstává pevně na zemi.
Předešlé dva ročníky strávil Vladimír Svačina za Oceánem, s návratem do české juniorské soutěže a s ní spojené české kombinační hry dokáže vyjmenovat největší diference mezi hokejem „tady a tam“: „Myslím si, že rozdíly jsou hlavně v nasazení a v tom, jak tam lidé hokej berou. Musíme na každý zápas chodit v kvádru a pokaždé zápasy navštěvuje deset tisíc lidí. Nedá se to srovnávat. Největší rozdíl hokejově je nasazení, Češi jsou však chytřejší než Kanaďané.“ Stará pravda říká, že polovině mladým hráčům kanadskoamerická soutěže spíše uškodí a té druhé pomůže, ale ať tak či onak, je cizí angažmá vždy ku prospěchu věci, což potvrzuje i kapitán týmu. „Když jsem odcházel, neuměl jsem vůbec anglicky, takže nyní je jazyk v pohodě. Někteří trenéři mi rozmlouvali, že bych tam neměl chodit, jiní, že mi to prospěje. Já jsem to chtěl zkusit, šel jsem tam a myslím si, že mi to jen pomohlo. Jsou hráči, kteří odejdou a zkazí se. Taky je to hodně o štěstí, jestli se trefí dobrý tým, dobrý trenér, nebo ne. Někteří nemají rádi Evropany. Těžko posoudit.“
Juniorský věk je přesně ten, kdy by měl již hokejista začít přemýšlet o prosazení se do A-týmu, Vladimír Svačina onu příležitost již několikrát v dresu Sarezy obdržel, jako i v letní přípravě v dresu extraligových Vítkovic, jaké jsou tedy jeho ambice? „Ambice - hrát co nejvíc za áčko, trenér říká, že snad do něj budu chodit častěji a častěji. Pro mě je ambicí dát nějaký ten gól a zahrát si co nejvíce.“
Vytíženost hráče dokumentuje i středeční nasazení za muže v Třebíči po boku Marka Pavlačky a hned druhý den za juniory proti domácímu Brnu. „Zkusil jsem, že bych přespal v Brně u bratra, protože tam má byt, ale pan Fabián řekl, že žádné takové, že mě moc dobře zná. Takže jsem jel domů,“ dodává s úsměvem na tváři na otázku ohledně náročného dvojího cestování na jih Moravy.
Navrátilci z Ameriky Vladimír Svačina s Lukášem Klimkem při sbírání puků v A-týmu.
