Se sezónou jsem spokojen, říká Ladislav Podgorný o čtvrté třídě

Se sezónou jsem spokojen, říká Ladislav Podgorný o čtvrté třídě

Lukáš Bajgar, 02.05.2008
Hokejisté čtvrté třídy HC Sareza Ostrava skončili po dlouhodobé soutěži, hrané na dvaadvacet kol, na devátém místě. Z prvního pohledu by se mohlo zdát, že se jedná o neúspěch, ale opak je pravdou. Tým musel být doplněn řadou hráčů třetí třídy, kteří vydávali ze sebe to nejlepší a boje s o rok staršími soupeři zvládali na výbornou. „Největším problémem u čtvrté třídy byl nízký počet hráčů,“ říká hlavní trenér Ladislav Podgorný.

„Na začátku ligy jsme měli jen jednoho brankáře dané věkové kategorie, museli jsme doplňovat na tréninky třeťáky, ať je mohou vůbec absolvovat. Až příchodem Suchého v lednu tohoto roku jsme měli dva brankáře,“ pokračuje trenér a zároveň poukazuje na nízký počet hráčů ve čtvrté třídě.

Dalo by se říci katastrofální počet hráčů čtvrté třídy v hokeji dělal vrásky na čele asi všem v týmu, ale kluci ukázali, že bojovat umějí a že mají chuť do hokeje. „V průběhu sezóny z týmu odešli další dva hráči, kteří se dali na jiný sport. Měli jsme málo kluků a k tomu všemu další dva – Zegzulka a Bernovský – tím, že nechodili na ZŠ Dětská, nebyli vždy uvolnění a pak se tréninků účastnilo osm až deset kluků, a jeden brankář. Takže se doplňovalo třeťáky, kteří na hru byli vždy k dispozici, bohužel ne na každý trénink.“

„Sezónu jsme odehráli slušně, nedostávali jsme žádné příděly. I s nejlepšími jsme hráli vždy vyrovnaně, Nový Jičín jsme dokonce těsně porazili. K tomu Kovalski odehrál za pátou třídu dvanáct utkání, Miska byl dlouhodobě zraněný,“ pokračuje trenér Podgorný. „Chyba byla v proměňování šancí, myslím si, že na tom jsme vyhořeli a soupeři toho využili. Čtvrtá třída byla bodově rozmělněna, neměla vyloženého špílmachra. Jednou bodoval ten, podruhé zas jiný.“

„Se sezónou jsem spokojen, tým byl doplněn o celou řadu třeťáků,“ pěje chválu na hráče a pokračuje. „Ročník se odehrál na tři lajny, zatímco ostatní týmy hrály na dvě, a kolikrát ani to ne. Dávala se šance i slabším klukům. Stávalo se pak, že nejlepší řady soupeřů hrály proti naší slabší, byl-li například už rozhodnutý zápas. Kluci sbírali cenné zkušenosti, a to i v oslabeních. Navíc se zkušenosti hráčů třetí třídy přenášely do minihokeje, kde kluci rozhodovali zápasy, hráli dobře a pomáhali mladším.“

Krom dlouhodobé soutěže odehráli hráči Pohár ke stému založení ČSLH. „V Poháru ČSLH jsme porazili Nový Jičín, s Vítkovicemi jen těsně prohráli o branku, vše jsme hráli na tři lajny, nešlo nám o výsledek, ale o nabrání zkušeností a ať se kluci vyhrají,“ stručně na záavěr hodnotí Podgorný.