Úspěšná sezona očima Ladislava Podgorného
Jak byste zhodnotil právě skončenou sezónu?
„Co se týče výkonnosti odehrálo družstvo velice dobře. Podlehli jsme jen dvakrát a to Kopřivnici - první zápas doma jsme prohráli nejtěsnějším rozdílem, protože soupeř byl velice kvalitní a druhá porážka v Kopřivnici, kterou jsme bohužel prohráli rozdílem pěti gólů 10:5, byla zapříčiněná tím, že zaprvé přijel ve velmi mrazivém počasí o víc jak hodinu později autobus a zadruhé už byl soupeř na ledě, tak jsme museli rychle obléci prvních 5 hráčů a ti šli hrát. A než se mužstvo rozkoukalo, prohrávali jsme 5:0. Když se dal tým dohromady, hráli jsme vyrovnanou partii a zápas skončil víceméně remízou, ale těch 5 gólů se bohužel nedalo smazat.
Ani jsem moc nedoufal, že kluci nebo to družstvo obsadí první místo; mužstvo Kopřivnice doopravdy disponuje šikovnými kluky, mají tři až čtyři velmi dobré hráče a asi zřejmě nemoc způsobila, že prohráli nějaké zápasy a my jsme se tím pádem dostali do čela a už jsme to nepustili. Porazili jsme Vítkovice a Havířov, s Třincem jsme remízovali a hrálo se už víceméně na to, aby to mužstvo vyhrálo. Musím říct, že se ke každému utkání postavili velice zodpovědně a hráli, co jim síly a um stačil. Velký kus na všem má brankářka Peslarová, která zachytala, myslím si na dívku, velice šikovně. Druhý brankář Kuba Wojwoda je snaživý kluk a je určitá naděje, že z něj může být brankář, který by měl podržet mužstvo a měl by být oporou. Bohužel nevím, jak je to do vyšších tříd s těmi děvčaty, musí se tedy přemýšlet nad tím, jak doplnit toto družstvo když už ne o hráče, každopádně o brankáře. Co se týče chování – nebyly problémy. Samozřejmě jako jinde se vyskytly nějaké maličkosti. Kdyby nedělala děcka nějaký problém, nebyla by asi ani zdravá, že? Takže byli celkem disciplinovaní a navíc, jak říkám, je to i tím, že nesmím zapomenout na to, že netrénuji sám, ale prakticky vedeme spolu s kolegou Martinem Peslarem a teď se přidal i Venca Mleko. Největší kus práce jsme odvedli my dva s Martinem Peslarem. Touto cestou mu chci poděkovat, prostě svůj obrovský díl práce tam odvedl a jak říkám, je to psané na mě, ale velkou zásluhu na tom má i Martin. Vkládá se do role trenéra – postará se, je aktivní, dovede hráče jak motivovat, tak je dovede i seřvat, dovede i srovnat a dovede vytknout chyby, dovede jim taky poradit“
Se 3. třídou jste obhájil loňské prvenství a Vaše působnost u mládeže Sarezy přináší jen úspěchy, máte nějaký recept?
„Myslím si, že je to důsledností. Člověk se musí umět k práci postavit a samozřejmě musí o tom něco vědět. A za druhé – pracovitost, pracovitost a důslednost, ale důslednost ve všech směrech. Nemůžu chtít, aby chodili svěřenci včas na trénink a já tam včas nebudu. Nejlepší agitací je osobní příklad. Jak se říká Důvěřuj, ale prověřuj a snažit se prověřovat a kontrolovat, jestli dělají vše správně a to asi je možná lék, že i z takových nevýrazných nebo ne zcela talentovaných kluků jsou minimálně aspoň průměrní a pak záleží jen na nich, jak kdo s nimi pracuje, jak je rozvíjí. Důslednost a zodpovědnost v práci a nejenom moje, ale i mých kolegů – Martina Peslara, z přípravky – Zdeňka Otawy, Pavla Učně a Tomáše Valdera. Zapojil se i Ing. Tomáš Mládek. Všichni zmínění se o to starají, já se chodím dívat na ty tréninky popřípadě zaskočím. Nejde se postavit, opřít se o mantinel a dívat se, jak to funguje. Trenéři jsou aktivní, snaží se opravovat, dívat se, povzbudit, pokárat nebo upozornit hráče, jestli to dělá dobře nebo špatně a v tom vidím velké plus toho úspěchu.
Tréninky nejsou jednotvárné, ale každý je jiný, pořád se omílá dovednost, obratnost, to co ty děcka potřebují. Není to jen hodit puk a aby hráli na dvě, i když je toto nejlákavější. Ale musí se aspoň jedenkrát v týdnu nechat děcka zahrát celý trénink. Minimálně polovina tréninku je speciální příprava a druhou část tréninku tvoří hra, aby to děcka bavilo a aby měly nějakou motivaci tady chodit a být. A jestli teď jsou úspěchy - já jsem zde u nejmenších 4. nebo 5. rokem a pokud vím, vždy byly týmy na špici. Myslím si, že jak to dělám, tak to funguje. Prostě to jen obměňujeme, vylepšujeme. Samozřejmě já se taky snažím přečíst co nejnovější literaturu, co se týče hokeje, snažím se něco dozvídat, co se děje v hokejovém dění - jak po praktické, ale i teoretické stránce.“
Dá se již v takto hokejově útlém věku rozpoznat z koho jednou bude Pán hokejista?
„Jsou zde šikovní kluci, ale je předčasné o tom vyprávět, protože někdo začne dřív a někdo později. Někteří například po fyzické stránce vyrostli a jsou dejme tomu obalenější a ne až tak obratní. Ale za dva tři roky se může vše změnit – kdo je teď šikovný, hbitý, tak už pak nemusí být. Vím, že kluci, kteří byli ve 3., 4. či 5. třídě na výsluní a u kterých už všichni viděli reprezentanty a hvězdy NHL, tak s nástupem 7., 8. nebo 9. třídy přišly problémy a nakonec skončili v propadlišti hokejových dějin a ti, kteří nebyli na výsluní, začali v 6., 7. třídě růst a začínali se projevovat - fyzicky dorostl, předtím byl malý, neměl sílu, ale uměl hrát, ale tím že neměl sílu, nemohl to zrealizovat, a ten, který byl silnější, to třeba fyzicky uhrál, odtlačil hráče, ale když přišlo na hokejové dovednosti a schopnosti a musel zapojit i hokejový mozek a jít do spolupráce, tak začínal zaostávat.
Jsou tady velice šikovní hráči, ale za půl roku či dva roky může být vše jinak a ten. Je to takové ošidné. Nerad se do takových polemik pouštím a neznám nikoho z trenérů, který by řekl, toto bude hokejista a toto nebude. Nedá se to vyloženě říct.“
Říkáte, že je nedostatek mladých hráčů, je proto nějaké vysvětlení?
„To je velice složitá otázka, dnes je složitá doba: životní styl je těžký. Je mi jasné, že mladí lidé nemají sociální jistotu, která bývala. Kdysi dostali od státu, družstva či podniku byt, měli zaměstnání, ať už bylo takové nebo makové, ale měli. Totéž hokej – byl prakticky za nejmírnější poplatky, někde zadarmo a někde dostávali i výstroj. Dnes je situace jiná a rodiče se musí více starat, a kdo na to nemá nebo není pro hokej natolik zapálen, tak je to složité. A když rodič nedá klukovi peníze na sport, bude jeho syn, vezmu-li to na kluky, vytahovat peníze na cigára či na drogy. A možná o tom ani nebude vědět, že mu odněkud bere peníze. Může se dostat na šikmou plochu a mít problémy se zákonem. Bylo by dobré, kdyby nad tím rodiče zauvažovali a snažili se pro děcka udělat a vytvořit podmínky pro sport. Bohužel hokej je sport velice náročný jak na přípravu, tak hlavně na provozování, což hodně lidí odrazuje. Konkrétně náš klub teď snížil poplatky, aby to mohli rodiče zvládat. Dítě žije v nějakém společenstvu, naučí se disciplíně, kázni a to všechno obohacuje do svého života. A nikde není psáno, že když by z takového družstva jeden hrál nejvyšší soutěž, tak je to úžasný úspěch. Ale spíš než reprezentační cíle je mít na paměti, že děti se naučí samostatnosti, urovnat si věci, postarat se, aby měl vše v pořádku, což je velká devíza do budoucnosti a na to by rodiče neměli zapomínat.“
Dávají rodiče stále přednost při volbě týmu pro svou ratolest Vítkovicím před Sarezou?
„Já si myslím, že ano, ale s tím se nic nenadělá. Vítkovice byly, jsou a budou. Trénoval jsem tam dlouhá léta. Je úplně jedno, jestli to dítě hraje ve Vítkovicích nebo v Sareze. Pokud je šikovný, je dnes scouting tak propracovaný, že už všichni ví, kde je nějaký dobrý hokejista a oni si jej vezmou a dají do manšaftů, kam patří. Pokud bude slabší a je ve Vítkovicích, tak se stejně nikam nedostane. Naopak – bude-li šikovný v Sareze, za nějakou dobu si jej vyhlídnou ve Vítkovicích či jinde a půjde. A kolik je takových případů, konkrétně když jsem přišel do Sarezy, trénoval jsem Romana Poláka, dnes hraje ve Vítkovicích v pohodě a je zabudovaný, Rosťa Olesz, stejná třída jako Polák, Janečka či Martin Buček.
Děcka musí sportovat, hrát si, bavit se. A jestli hraje za Vítkovice či za Sarezu, je v tomto okamžiku úplně jedno, protože hrají stejně stejnou soutěž a pokud doopravdy bude někdo na takové sportovní úrovni, že má na nejvyšší soutěž, vždy si jej někdo vybere a tomu plně věřím a vím, že to tak funguje. Také neplatí, zda je někdo z protekce či ne, každý hraje za sebe a musí prokázat, co v něm je.“
Čím Vás tým příjemně překvapil, popřípadě čím Vás zaskočil?
„Třetí třída mě určitě překvapila - s kolegou Martinem Peslarem jsme se shodli, že když budeme do 3. místa, tak to bude velice dobré. A najednou tým začal hrát a i když jsme hned 2. zápas s Kopřivnicí prohráli, nebrali jsme to jako tragedii. I další utkání jsme neprohrávali. S Havířovem, Třincem či Vítkovicemi jsme neprohráli - děcka začínala mít sebevědomí a určitou chuť. Sice přišla doba, kdy už si mysleli, že umí všechno a že není třeba se zdokonalovat, ale vše se zlomilo a přišla na to, že se musí učit dál a trénovat.
Týden po soutěži jsme jeli na turnaj do Břeclavi, kde hráli kluci dobře a prohráli až ve finále s Pardubicemi. A teď jsme byli na turnaji ve Zlíně a to mě nejvíce zklamalo, že kluci až na jeden zápas turnaj vypustili. Jakoby se jim už nechtělo hrát, možná byli přesycení či už zřejmě toho měli dost Vyhráli jen jeden zápas - se Vsetínem. Prohráli s Třincem a se Zlínem.“
Kanadské bodování
MINIHOKEJ A
Z G A B
1. Gola 19 49 14 63
2. Knopp 20 33 24 57
3. Hranoš 22 10 13 23
4. Sikora 20 17 3 20
5. Bialoň 22 9 9 18
6. Kurnik 22 11 5 16
7. Kovalski 18 8 8 16
8. Miska 18 13 2 15
9. Široký 20 3 6 9
10. Stupka 18 5 0 5
11. Nikl 20 3 2 5
12. Šipek 11 2 3 5
13. Pecen 7 2 2 4
14. Dostál 6 1 1 2
15. Novotný 15 1 0 1
16. Bukovjan 5 1 0 1
MINIHOKEJ B
Z G A B
1. Herzig 16 20 22 42
2. Pecen 13 27 13 40
3. Kuruc 15 12 10 22
4. Dostál 10 14 6 20
5. Šimčík 14 11 9 20
6. Šipek 6 12 8 20
7. Kovalski 5 12 7 19
8. Herejk 15 6 9 15
9. Bukovjan 9 8 3 11
10. Corradini 14 8 3 11
11. Novák 11 7 3 10
12. Pokorný 15 4 4 8
13. Csabala 15 4 3 7
14. Carbol 12 1 5 6
15. MIska 1 5 0 5
16. Krupa 6 3 1 4
17. Kurník 1 3 0 3
18. Novotný 1 0 2 2
19. Široký 3 1 0 1
20. Bialoň 1 1 0 1
21. Veselý 5 0 0 0
GÓLMANI
Z M S IB P
Peslarová 22 1275 502 64 90,91%
Wojwoda 19 1065 305 70 86,39%
Poznámka:
Z - počet utkání
G - góly
A - asistence
B - kanadské body
M - odchytané minuty
S - počet střel
IB - inkasované branky
P - procentuální úspěšnost
