Konečné sedmé místo lze po úvodu považovat za úspěch, říká Petr Trojan

Trenér Petr Trojan přišel k dorostu v průběhu sezóny, tým se nacházel na posledním místě, ale dokázal se vyšvihnout na konečné sedmé místo. „Konečné sedmé místo lze po úvodu a průběhu samotné soutěže považovat za úspěch, ale pouze v souvislosti se zachováním extraligy dorostu pro sezónu 2007 / 2008.“ Když se nový kouč dorostu přesouval od osmé a deváté třídy, byl dorostenecký tým poslední. V čem viděl kouč největší problém? „Slovo problém zní dost nadsazeně. Při domácích utkáních jsem tým pravidelně sledoval a nic mi krizové či problematické nepřipadalo. Kluci pár utkání prohráli o branku, přesilovky, které jsou dnes alfou a omegou každého zápasu, nepřinášely kýžené branky a psychika hráčů dostávala první rány. Nezávisle s mým příchodem se podařilo získat z opavského hostování Petra Řezáče a jeho nasazení do sestavy bylo hodně důležité. Jeho cit pro hru, spolupráci a hlavně chytrost v přesilových hrách byla klíčem k úspěchu. Po prohře v Třebíči následovala vítězství s Třincem, ve Vsetíně a Vítkovicích a „černého Petra “ rázem vlastnila Olomouc. Kluci znovu dostali chuť prát se o každý metr ledu, každý puk, poctivě pracovat v tréninku, prostě si hokej užívali,“ naznačil ostravský trenér jak je důležitá psychika.

Tým však ke konci základní části bojoval o play- off, které si dorostenci nakonec nezahráli. „Play – off bylo pro tým v dosahu, po čtvrté pětině soutěže, ale série tří proher v řadě s klíčovými soupeři dala zapomenout na možnost prodloužení sezóny. Mnohem důležitější v danou chvíli bylo udržet si patřičný odstup on pásma sestupu a dát příležitost širšímu kádru a hráčům perspektivním pro nadcházející sezónu.“ Po odchodu mnoha hráčů z mužů do jiných klubu následoval přesun všech věkových kategorii vzhůru. Junioři nahradili odcházející hráče prvního týmu, dorostenci juniory, osmáci a deváťáci nahradili dorostence. Přechod mezi žákovským a dorosteneckým hokejem asi není nejjednodušší a proto je určitě dobře, že mladší hráči dostali příležitost si v dorostu zahrát a nasbírat tak cenné zkušenosti. „S dostatečným počtem bodů nutných k záchraně dostala příležitost v utkáních i řada mladších hráčů z lavičky, deváté či osmé třídy. Nesehráli však tolik utkání, kolik jsem původně zamýšlel. V životě jsem možná trochu pesimista a dokud bodový stav nehrál definitivně v náš prospěch, tak jsem se do žádných experimentů nepouštěl. Přechod z žákovské ligy do dorostu je nepředstavitelně těžký. Hokej je rychlejší, silovější, většina chyb neujde trestu. Důležitým prvkem přípravy na nadcházející sezónu byl turnaj v Olomouci, kde jsem si, po čtyřech utkáních s kvalitními soupeři, udělal určitý obraz o hře a o hráčích, ale o tom, kdo se prosadí do týmu na nadcházející sezónu, ukáže přípravné období a hlavně první měsíc na ledě. Hráči si musí uvědomit, že nikdo z nich nemá místo v týmu jisté a citlivé doplnění družstva hráči z jiných klubů bude na místě,“ prohlásil trenér dorostu na adresu hráčů, kteří jsou na soupisce dorosteneckého týmu.

Hokej je sice kolektivní hra, ale v týmu se vždy najdou hráči, kteří tým táhnou. V dorostu bychom takovéto hráče určitě našli také. „Na výsledku týmu se podílejí zapojením do hry prakticky všichni hráči. Samozřejmě, že individuální dovednosti, kondice a další faktory stavějí hráče do rozdílných pozic z hlediska užitečnosti. Nelze proto opomenout útočníky Ivo Jelšíka, Radovana Vajdu, Petra Řezáče a Karla Richtera, obránce Daniela Špoka a Michala Šišku a konečně oporu v bráně Andrease Kubáně. Tito hráči tvořili osu týmu a ostatní je doplňovali za účelem kvalitní a úspěšné hry. Jejich užitečnost pro tým byla nesporná, i když ve finále mnohdy rozdílná.“ Ivo Jelšík byl jistě po oznámení soupisky pro letní přípravu hodně překvapen, když se na ní objevilo jeho jméno. Letní příprava je však u mužů náročnější než z dorostu. „Jestli to bylo pro Ivoše překvapení, nedokážu posoudit, ale příprava s prvním týmem mu rozhodně neublíží. V minulé sezóně naskakoval v extralize za Vítkovice obránce Sedlák, který je o rok mladší než Ivoš. A když došlo ke vzájemné konfrontaci v extralize dorostu? Kvalita ze strany činnostní participace (podíl na zapojení do hry a konečném výsledku sportovního výkonu) byla na straně Ivoše.“ Soutěž letos byla čistě morávská, mimo play – off, s každým týmem se dorost Sarezy utkal pětkrát, což při počtu deseti týmu asi není optimální. Bylo pro dorosteneckou soutěž dobře, že byla pouze moravská? „Na tuto otázku by měly asi odpovídat kompetentní osoby z ČSLH. Z mého pohledu byla uplynulá sezóna poněkud fádní. Se stejnými soupeři z Moravy jsme se střetli pětkrát, chyběla konfrontace s českými kluby. Soutěži tím pádem scházela větší atraktivita, pátá pětina se dohrávala spíše z povinnosti.“