Sestup do ligy dorostu je obrovský neúspěch, míní Petr Rambousek
Extraliga dorostu zaznamenala v ročníku 2007/2008 opět změnu herního modelu, moravskou a českou skupinu nahradila společná soutěž, rozšířená navíc o několik týmů. „Dorosteneckou extraligu opouští tři mužstva: Ústí nad Labem, které získalo 26 bodů, Třebíč s 50 body a Sareza s celkovými 61 body. Sestup z extraligy do ligy dorostu považuji za obrovský neúspěch,“ míní trenér Rambousek a zároveň poukazuje na bodový rozestup mezi prvním a posledním sestupujícím – rovných 35 bodů.
„Mužstvo dorostu bylo složené z většiny starších hráčů ročníku 91, kteří tvořili kostru týmu,“ pokračuje Petr Rambousek v hodnocení právě skončené sezóny. „Po výměně trenérů proběhla i nepatrná výměna hráčů, do mužstva byli zařazeni také hráči 9. třídy. Po reprezentační přestávce jsme začali hrát na kompletní čtyři pětky, zatímco ostatní mužstva hrála z pětadevadesáti procent na tři pětky. Měli jsme příležitost vidět více hráčů v zápasovém rytmu. Spolu s asistentem jsme změnili způsob hry, ovšem ovoce to nepřineslo ani bodově, ani co do počtu vstřelených branek.“
Trenér Trojan začal extraligový ročník zápasy proti týmům z Čech a kdyby se mělo orientovat podle prvních kol, byla by Sareza aspirantem na vyřazovací boje, bohužel následovala téměř nekončící šňůra bez bodu. „Pod trenérem Trojanem mužstvo ze dvaceti zápasů vstřelilo 38 gólů, což je 1,9 gólu na zápas a obdrželo 79 gólů (3,95) na zápas. Dohromady ve 27 zápasech, z nichž sedm bylo již pod mým vedením a pana Gleicha, bylo při skóre 53:105 (1,96:3:89) omílaná „stále stejná písnička“, pokračuje trenér v hodnocení, v něhož vyplývá špatná ofenzivní i defenzivní síla týmu.
„Až v zápase s Olomoucí jsme překopali sestavu, opět změnili systém hry vysunutím pravého křídla a začaly se dostavovat úspěchy,“ přibližuje trenér a dodává, „dovoluji si tvrdit, že začít od této doby nová sezóna, držíme se na konci v klidných vodách kolem 11. místa.“ Tým postupně opustilo několik hráčů, které nahradili hráči Vítkovic – Rudl, Včíslák, Šaitar a Vicherek, a z Orlové Gančarčík. „Mužstvo mělo vynikajícího brankáře, Andrease Kubáně, ovšem obrana (vyjma Večeři) nebyla zcela optimální. Útok táhly především dvě úderné formace: Vidlák – Šimkovič – Blažej a Kameníček – Voznica – Richter. Ale měli slabší podporu z obrany a tak vázla například i přesilová hra,“ vyjmenovává další důvody neúspěchu.
„Ale abych jen nekritizoval, musím klukům hodně poděkovat, mužstvo bylo v trénincích pracovité, v utkáních technické. Přesto nám chyběly typy hráčů odolné tvrdé hře a fyzicky zdatné, jaké měli například Havířov, Šumperk, Vítkovice a Brno,“ je si vědom Rambousek, navíc poukazuje na výrazně zlepšenou ofenzivní činnost týmu pod jeho vedením, „Ve 34 utkáních vstřelili kluci 111 gólů a 108 obdrželi, což tvoří skóre na zápas 3,3:3,2, i když převážně s týmy z moravské skupiny.“
„Závěrem bych dodal, že obrovská propast nastala v řadě 24 zápasů, kdy jsme s trenérem Trojanem každý vyválčili jen jedno vítězství, takže ze 72 možných bodů bylo bodů jen šest. Naštěstí následovala opačná šňůra, ve 27 utkáních 7 proher a jen jednou jsme nebodovali ve dvou po sobě jdoucích zápasech, a to se Zlínem a Vítkovicemi. Podle mého názoru tyto zápasy rozhodly o sestupu,“ statisticky upřesňuje sezónu a nakonec dodává, „Chtěl bych poděkovat asistentu panu Gleichovi za profesionální přístup k hráčům a to nejen na ledě či střídačce, ale i v soukromém životě. Osobně jsem byl s jeho přístupem na výsost spokojený.“
